Этого треда уже нет.
Это копия, сохраненная 16 ноября 2019 года.
Скачать тред: только с превью, с превью и прикрепленными файлами.
Второй вариант может долго скачиваться. Файлы будут только в живых или недавно утонувших тредах. Подробнее
Если вам полезен архив М.Двача, пожертвуйте на оплату сервера.
Это копия, сохраненная 16 ноября 2019 года.
Скачать тред: только с превью, с превью и прикрепленными файлами.
Второй вариант может долго скачиваться. Файлы будут только в живых или недавно утонувших тредах. Подробнее
Если вам полезен архив М.Двача, пожертвуйте на оплату сервера.
/В/ этот тред следует доставлять примеры отображения иностранных языков и способов их изучения в искусстве: в кино, в театре, в балете, в музыке, в скульптуре, в художественной вышивке, в изделиях керамики, в резьбе по моржовому клыку и в любых иных видах искусства. Ссылкотека /fl/-арта: https://goo.gl/E5SjvH
https://www.youtube.com/watch?v=6tUZV3PHSKQ Пример художественного отображения иностранного языка в (высоко)художественном фильме:
https://www.youtube.com/watch?v=6tUZV3PHSKQ Пример художественного отображения иностранного языка в (высоко)художественном фильме:
— Так и есть, — произнес Вулф. — Прочитать тебе, что здесь написано?
— Сделайте одолжение, сэр.
Вулф кивнул и начал нести такую тарабарщину, что у меня волосы встали дыбом. Зная, что он только того и ждет, чтобы я прервал его, прося о пощаде, я снова закусил губу. Когда он наконец остановился, я хмыкнул:
— Все это прекрасно, но зря она мне так прямо и не сказала, до чего я умный и привлекательный, вместо того чтобы излагать это на бумаге и прятать между страницами книги. Особенно меня пленили последние слова о том, какой я…
— И особенно не стоило писать такое по-сербскохорватски. Ты говоришь на этом языке, Арчи?
Рекс Стаут. "Только через мой труп", 1939.
Кстати, в экранизации этого романа в этом эпизоде звучит настоящий сербохорватский язык.
— Сделайте одолжение, сэр.
Вулф кивнул и начал нести такую тарабарщину, что у меня волосы встали дыбом. Зная, что он только того и ждет, чтобы я прервал его, прося о пощаде, я снова закусил губу. Когда он наконец остановился, я хмыкнул:
— Все это прекрасно, но зря она мне так прямо и не сказала, до чего я умный и привлекательный, вместо того чтобы излагать это на бумаге и прятать между страницами книги. Особенно меня пленили последние слова о том, какой я…
— И особенно не стоило писать такое по-сербскохорватски. Ты говоришь на этом языке, Арчи?
Рекс Стаут. "Только через мой труп", 1939.
Кстати, в экранизации этого романа в этом эпизоде звучит настоящий сербохорватский язык.
128 Кб, 800x600
... не иностранному языку памятник, а родному:
http://www.calend.ru/holidays/0/0/2203/
http://www.calend.ru/holidays/0/0/2203/
...родному языку памятник, а не иностранному.
https://et.wikipedia.org/wiki/Emakeele_ausammas
https://www.visitestonia.com/ru/памятник-эстонскому-языку
Памятник эстонскому языку
Эстонцы считают свои родной язык очень красивым и достойным уважения. Поэтому и возникла идея выразить свое уважение возведением памятника. По инициативе писателя Рейна Сику и благодаря собранным пожертвованиям 21 мая 1994 года рядом с Кадриской школой был открыт памятник эстонскому языку. На глыбе, которая напоминает стилизованную голову петуха, изображенную на эстонском букваре, можно прочесть "Sõna seob" (Слово связывает). Идею такого оформления предложил языковед Мярт Мягер.
Интересно знать: - Монумент, возведенный в честь эстонского языка, насколько известно, единственный в Европе.
https://et.wikipedia.org/wiki/Emakeele_ausammas
https://www.visitestonia.com/ru/памятник-эстонскому-языку
Памятник эстонскому языку
Эстонцы считают свои родной язык очень красивым и достойным уважения. Поэтому и возникла идея выразить свое уважение возведением памятника. По инициативе писателя Рейна Сику и благодаря собранным пожертвованиям 21 мая 1994 года рядом с Кадриской школой был открыт памятник эстонскому языку. На глыбе, которая напоминает стилизованную голову петуха, изображенную на эстонском букваре, можно прочесть "Sõna seob" (Слово связывает). Идею такого оформления предложил языковед Мярт Мягер.
Интересно знать: - Монумент, возведенный в честь эстонского языка, насколько известно, единственный в Европе.
...հայոց այբուբենի մի հուշարձան, ոչ օտարի լեզու:
Երկիր-լեզվում հայոց լէզվի գտնվող մի քարի այգի:
Այսպիսի կոչված Հայոց այբուբենի հուշարձան, հուշարձան Արագածոտնի մարզի Արտաշավան գյուղում, Արագած լեռան արևելյան լանջին։ Կառուցվել է 2005 թվականին։
Գաղափարի հեղինակ՝ Աղվան Հովսեփյան
Ճարտարապետ` Ֆրեդ Աֆրիկյան
Երկիր-լեզվում հայոց լէզվի գտնվող մի քարի այգի:
Այսպիսի կոչված Հայոց այբուբենի հուշարձան, հուշարձան Արագածոտնի մարզի Արտաշավան գյուղում, Արագած լեռան արևելյան լանջին։ Կառուցվել է 2005 թվականին։
Գաղափարի հեղինակ՝ Աղվան Հովսեփյան
Ճարտարապետ` Ֆրեդ Աֆրիկյան
308 Кб, 668x622
И даже так: http://www.ncca.ru:8008/events.text?filial=5&id=3708
> Современное искусство – сложная знаковая система, которую можно сравнить с любым существующим разговорным языком. Чтобы научиться свободно ориентироваться в ней, необходимо накопить «словарный запас», пользоваться «словарями», иметь регулярную «разговорную» практику, выбирать правильных «переводчиков».
>>318434
Обнаружился целый музей языка.
http://www.taalmuseum.co.za/
+ Пояснения по семиотике деталей памятника.
Обнаружился целый музей языка.
http://www.taalmuseum.co.za/
+ Пояснения по семиотике деталей памятника.
44 Кб, 465x310
Чужой язык попробуй на язык.
Глотни его прозрачные азы,
Пей из строки, как будто из ковша,
Следя, как наполняется душа.
Сравни слова и рифмы подровняй,
И слоги, будто капельки, роняй.
Потом заметишь: ты в чужой судьбе,
Как в хате, долго снившейся тебе.
Отныне печь, окно, ведро воды
С закрытыми глазами находи.
А коль беда шатнет ее порог,
Твое перо поспорит с топором.
И вдруг валы взметнет под облака
Морская ширь родного языка!
Резвись, как веселящийся дельфин:
Ведь каждый твой нырок и каждый финт
Оправдан будет, щедро пощажен
Спряженьем, наклоненьем, падежом.
Здесь все пути и берега - твои:
Безумствуй, наслаждайся и твори.
Но, точно вздох, услышь издалека
Ревнивый зов чужого языка.
https://ru-ru.facebook.com/GlagolomZecSerdcaLudej/posts/299209136901981
Автор: Майя Борисова
Глотни его прозрачные азы,
Пей из строки, как будто из ковша,
Следя, как наполняется душа.
Сравни слова и рифмы подровняй,
И слоги, будто капельки, роняй.
Потом заметишь: ты в чужой судьбе,
Как в хате, долго снившейся тебе.
Отныне печь, окно, ведро воды
С закрытыми глазами находи.
А коль беда шатнет ее порог,
Твое перо поспорит с топором.
И вдруг валы взметнет под облака
Морская ширь родного языка!
Резвись, как веселящийся дельфин:
Ведь каждый твой нырок и каждый финт
Оправдан будет, щедро пощажен
Спряженьем, наклоненьем, падежом.
Здесь все пути и берега - твои:
Безумствуй, наслаждайся и твори.
Но, точно вздох, услышь издалека
Ревнивый зов чужого языка.
https://ru-ru.facebook.com/GlagolomZecSerdcaLudej/posts/299209136901981
Автор: Майя Борисова
>>322686
Особенно если читать наоборот. И великий и мАгучий превращается в татарско-немецко-мокша-узбекские заклинания смищнее даже украинского:
акызый авожущть фозывыньвырь
акылядзы шилсу ходзв анщтётон
ирявты асьяджалсан ювцмузыбь
иявт агыриби истюпэсьф сездь
можиздяп, мэйненялкан, мэйнежирьпс
ножищап ардэщ, тыздюб надварпа
тныфь иджакы корын ёвт иджакстевь
ныфьлиздь асьищалисивь как, сивьзырь
акызый авондар риш аяксрам
акалбадап тоньтимьзвылав курдвы
морапац тырёпсап орыпёявт
корапоий тоньтяш адыбьлёка
издяхан имязалг имитырказз
ыдавордывь, онка, щтепь энинта
эбисть асьешфыньс аглод эстяхфкак
эбьздюс ёжущтьфыт шистемяз мотап
яняр икьлипяк аттуб игёлсы
яньвардап ымфыри авалсыньварс
ашуд астыяньлапан каказдильс
ашфаксы аттубгак, икярцсыепь
ыза эинщтярзарп овый иньтялг
кызыян юборпап кызый ёжущть
>с русским языком можно творить чудеса
Особенно если читать наоборот. И великий и мАгучий превращается в татарско-немецко-мокша-узбекские заклинания смищнее даже украинского:
акызый авожущть фозывыньвырь
акылядзы шилсу ходзв анщтётон
ирявты асьяджалсан ювцмузыбь
иявт агыриби истюпэсьф сездь
можиздяп, мэйненялкан, мэйнежирьпс
ножищап ардэщ, тыздюб надварпа
тныфь иджакы корын ёвт иджакстевь
ныфьлиздь асьищалисивь как, сивьзырь
акызый авондар риш аяксрам
акалбадап тоньтимьзвылав курдвы
морапац тырёпсап орыпёявт
корапоий тоньтяш адыбьлёка
издяхан имязалг имитырказз
ыдавордывь, онка, щтепь энинта
эбисть асьешфыньс аглод эстяхфкак
эбьздюс ёжущтьфыт шистемяз мотап
яняр икьлипяк аттуб игёлсы
яньвардап ымфыри авалсыньварс
ашуд астыяньлапан каказдильс
ашфаксы аттубгак, икярцсыепь
ыза эинщтярзарп овый иньтялг
кызыян юборпап кызый ёжущть
http://www.vershy.ru/content/ty-moi-brat-kago-zvats-belarusam
Ты, мой брат, каго зваць беларусам,
Роднай мовы сваёй не цурайся
Як не зрокся яе пад прымусам,
Так і вольны цяпер не зракайся.
Ад дзядоў і ад прадзедаў, браце,
Гэта скарб нам адзін захаваўся,
У сялянскай аграбленай хаце
Толькі ён незабраны астаўся.
Ў старыну беларус, не надданы,
Гаспадарыў, быў сам над сабою
I далёка у свеце быў знаны
За літоўскай і ляшскай зямлёю.
Але час прамінуў, і нядоля
На народ, як бы камень, звалілась,
Беларуская слава і воля
Адышла, адцвіла, закацілась.
Не змяняючы шэрай апраткі,
Працаваў ты, як вол, гаратліва,
А у хаце тваёй недастаткі,
А на ніве тваёй неўрадліва.
А чаму? Ты не здольны, ці хворы,
Ці благі гаспадар, ці п'яніца?
Мусіць, не! Бо і іншым у пору
У цябе гаспадарыць наўчыцца.
Светлы розум твой, брат, але дзетак
Ад цябе, як і ўсё, адбіралі
I на бацькаўскі родны палетак
Працаваць-памагаць не пушчалі.
Хто хацеў, той і смеў рабаваці,
Без прыпросу з'язджаліся госці —
Абдзіраць, аб'ядаць, апіваці
І крышыць гаспадарскія косці.
Можа б, ты і памёр і загінуў,
Каб не вешчая мова Баяна.
Хто ж быў добры, яе хоць пакінуў?
Як жа так, што яшчэ не забрана?
Бо што бачылі госцікі-герцы —
І зямлю, і лясы, і кілімы, —
Ўсё забралі. А мову у сэрцы,
Ў сваім сэрцы хавалі-няслі мы.
Дык шануй, беларус, сваю мову —
Гэта скарб нам на вечныя годы;
За пашану радзімаму слову
Ушануюць нас брацця-народы!
https://www.youtube.com/watch?v=5TsVSiYLdEQ
Ты, мой брат, каго зваць беларусам,
Роднай мовы сваёй не цурайся
Як не зрокся яе пад прымусам,
Так і вольны цяпер не зракайся.
Ад дзядоў і ад прадзедаў, браце,
Гэта скарб нам адзін захаваўся,
У сялянскай аграбленай хаце
Толькі ён незабраны астаўся.
Ў старыну беларус, не надданы,
Гаспадарыў, быў сам над сабою
I далёка у свеце быў знаны
За літоўскай і ляшскай зямлёю.
Але час прамінуў, і нядоля
На народ, як бы камень, звалілась,
Беларуская слава і воля
Адышла, адцвіла, закацілась.
Не змяняючы шэрай апраткі,
Працаваў ты, як вол, гаратліва,
А у хаце тваёй недастаткі,
А на ніве тваёй неўрадліва.
А чаму? Ты не здольны, ці хворы,
Ці благі гаспадар, ці п'яніца?
Мусіць, не! Бо і іншым у пору
У цябе гаспадарыць наўчыцца.
Светлы розум твой, брат, але дзетак
Ад цябе, як і ўсё, адбіралі
I на бацькаўскі родны палетак
Працаваць-памагаць не пушчалі.
Хто хацеў, той і смеў рабаваці,
Без прыпросу з'язджаліся госці —
Абдзіраць, аб'ядаць, апіваці
І крышыць гаспадарскія косці.
Можа б, ты і памёр і загінуў,
Каб не вешчая мова Баяна.
Хто ж быў добры, яе хоць пакінуў?
Як жа так, што яшчэ не забрана?
Бо што бачылі госцікі-герцы —
І зямлю, і лясы, і кілімы, —
Ўсё забралі. А мову у сэрцы,
Ў сваім сэрцы хавалі-няслі мы.
Дык шануй, беларус, сваю мову —
Гэта скарб нам на вечныя годы;
За пашану радзімаму слову
Ушануюць нас брацця-народы!
https://www.youtube.com/watch?v=5TsVSiYLdEQ
http://www.vershy.ru/content/ty-moi-brat-kago-zvats-belarusam
Ты, мой брат, каго зваць беларусам,
Роднай мовы сваёй не цурайся
Як не зрокся яе пад прымусам,
Так і вольны цяпер не зракайся.
Ад дзядоў і ад прадзедаў, браце,
Гэта скарб нам адзін захаваўся,
У сялянскай аграбленай хаце
Толькі ён незабраны астаўся.
Ў старыну беларус, не надданы,
Гаспадарыў, быў сам над сабою
I далёка у свеце быў знаны
За літоўскай і ляшскай зямлёю.
Але час прамінуў, і нядоля
На народ, як бы камень, звалілась,
Беларуская слава і воля
Адышла, адцвіла, закацілась.
Не змяняючы шэрай апраткі,
Працаваў ты, як вол, гаратліва,
А у хаце тваёй недастаткі,
А на ніве тваёй неўрадліва.
А чаму? Ты не здольны, ці хворы,
Ці благі гаспадар, ці п'яніца?
Мусіць, не! Бо і іншым у пору
У цябе гаспадарыць наўчыцца.
Светлы розум твой, брат, але дзетак
Ад цябе, як і ўсё, адбіралі
I на бацькаўскі родны палетак
Працаваць-памагаць не пушчалі.
Хто хацеў, той і смеў рабаваці,
Без прыпросу з'язджаліся госці —
Абдзіраць, аб'ядаць, апіваці
І крышыць гаспадарскія косці.
Можа б, ты і памёр і загінуў,
Каб не вешчая мова Баяна.
Хто ж быў добры, яе хоць пакінуў?
Як жа так, што яшчэ не забрана?
Бо што бачылі госцікі-герцы —
І зямлю, і лясы, і кілімы, —
Ўсё забралі. А мову у сэрцы,
Ў сваім сэрцы хавалі-няслі мы.
Дык шануй, беларус, сваю мову —
Гэта скарб нам на вечныя годы;
За пашану радзімаму слову
Ушануюць нас брацця-народы!
https://www.youtube.com/watch?v=5TsVSiYLdEQ
Ты, мой брат, каго зваць беларусам,
Роднай мовы сваёй не цурайся
Як не зрокся яе пад прымусам,
Так і вольны цяпер не зракайся.
Ад дзядоў і ад прадзедаў, браце,
Гэта скарб нам адзін захаваўся,
У сялянскай аграбленай хаце
Толькі ён незабраны астаўся.
Ў старыну беларус, не надданы,
Гаспадарыў, быў сам над сабою
I далёка у свеце быў знаны
За літоўскай і ляшскай зямлёю.
Але час прамінуў, і нядоля
На народ, як бы камень, звалілась,
Беларуская слава і воля
Адышла, адцвіла, закацілась.
Не змяняючы шэрай апраткі,
Працаваў ты, як вол, гаратліва,
А у хаце тваёй недастаткі,
А на ніве тваёй неўрадліва.
А чаму? Ты не здольны, ці хворы,
Ці благі гаспадар, ці п'яніца?
Мусіць, не! Бо і іншым у пору
У цябе гаспадарыць наўчыцца.
Светлы розум твой, брат, але дзетак
Ад цябе, як і ўсё, адбіралі
I на бацькаўскі родны палетак
Працаваць-памагаць не пушчалі.
Хто хацеў, той і смеў рабаваці,
Без прыпросу з'язджаліся госці —
Абдзіраць, аб'ядаць, апіваці
І крышыць гаспадарскія косці.
Можа б, ты і памёр і загінуў,
Каб не вешчая мова Баяна.
Хто ж быў добры, яе хоць пакінуў?
Як жа так, што яшчэ не забрана?
Бо што бачылі госцікі-герцы —
І зямлю, і лясы, і кілімы, —
Ўсё забралі. А мову у сэрцы,
Ў сваім сэрцы хавалі-няслі мы.
Дык шануй, беларус, сваю мову —
Гэта скарб нам на вечныя годы;
За пашану радзімаму слову
Ушануюць нас брацця-народы!
https://www.youtube.com/watch?v=5TsVSiYLdEQ
141 Кб, 570x735
http://www.litchatte.com/2017/08/29/why-doan-a-frenchman-speak-like-a-man/
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
I never see such a nigger. If he got a notion in his head once, there warn't no getting it out again. He was the most down on Solomon of any nigger I ever see. So I went to talking about other kings, and let Solomon slide. I told about Louis Sixteenth that got his head cut off in France long time age; and about his little boy the dolphin, that would a been a king, but they took and shut him up in jail, and some say he died there.
"Po' little chap."
"But some says he got out and got away, and come to America."
"Dat's good! But he'll be pooty lonesome—dey ain' no kings here, is dey, Huck?"
"No."
"Den he cain't git no situation. What he gwyne to do?"
"Well, I don't know. Some of them gets on the police, and some of them learns people how to talk French."
"Why, Huck, doan' de French people talk de same way we does?"
"No, Jim; you couldn't understand a word they said—not a single word."
"Well, now, I be ding-busted! How do dat come?"
"I don't know; but it's so. I got some of their jabber out of a book. Spose a man was to come to you and say Polly-voo-franzy—what would you think?"
"I wouldn' think nuff 'n; I'd take en bust him over de head. Dat is, if he warn't white. I wouldn't 'low no nigger to call me dat."
"Shucks, it ain't calling you anything. It's only saying do you know how to talk French."
"Well, den, why couldn't he say it?"
"Why, he is a-saying it. That's a Frenchman's way of saying it."
"Well, it's a blame' ridicklous way, en I doan' want to hear no mo' 'bout it. Dey ain' no sense in it."
"Looky here, Jim; does a cat talk like we do? "
"No, a cat don't."
"Well, does a cow?"
"No, a cow don't, nuther."
"Does a cat talk like a cow, or a cow talk like a cat?"
"No, dey don't."
"It's natural and right for 'em to talk different from each other, ain't it?"
'"Course."
"And ain't it natural and right for a cat and a cow to talk different from us?"
"Why, mos' sholy it is."
"Well, then, why ain't it natural and right for a Frenchman to talk different from us? You answer me that."
"Is a cat a man, Huck?"
"No."
"Well, den, dey ain't no sense in a cat talkin' like a man. Is a cow a man?—er is a cow a cat?"
"No, she ain't either of them."
"Well, den, she ain' got no business to talk like either one er the yuther of 'em. Is a Frenchman a man?"
"Yes."
"Well, den! Dad blame it, why doan' he talk like a man? You answer me dat!"
I see it warn't no use wasting words—you can't learn a nigger to argue. So I quit.
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
I never see such a nigger. If he got a notion in his head once, there warn't no getting it out again. He was the most down on Solomon of any nigger I ever see. So I went to talking about other kings, and let Solomon slide. I told about Louis Sixteenth that got his head cut off in France long time age; and about his little boy the dolphin, that would a been a king, but they took and shut him up in jail, and some say he died there.
"Po' little chap."
"But some says he got out and got away, and come to America."
"Dat's good! But he'll be pooty lonesome—dey ain' no kings here, is dey, Huck?"
"No."
"Den he cain't git no situation. What he gwyne to do?"
"Well, I don't know. Some of them gets on the police, and some of them learns people how to talk French."
"Why, Huck, doan' de French people talk de same way we does?"
"No, Jim; you couldn't understand a word they said—not a single word."
"Well, now, I be ding-busted! How do dat come?"
"I don't know; but it's so. I got some of their jabber out of a book. Spose a man was to come to you and say Polly-voo-franzy—what would you think?"
"I wouldn' think nuff 'n; I'd take en bust him over de head. Dat is, if he warn't white. I wouldn't 'low no nigger to call me dat."
"Shucks, it ain't calling you anything. It's only saying do you know how to talk French."
"Well, den, why couldn't he say it?"
"Why, he is a-saying it. That's a Frenchman's way of saying it."
"Well, it's a blame' ridicklous way, en I doan' want to hear no mo' 'bout it. Dey ain' no sense in it."
"Looky here, Jim; does a cat talk like we do? "
"No, a cat don't."
"Well, does a cow?"
"No, a cow don't, nuther."
"Does a cat talk like a cow, or a cow talk like a cat?"
"No, dey don't."
"It's natural and right for 'em to talk different from each other, ain't it?"
'"Course."
"And ain't it natural and right for a cat and a cow to talk different from us?"
"Why, mos' sholy it is."
"Well, then, why ain't it natural and right for a Frenchman to talk different from us? You answer me that."
"Is a cat a man, Huck?"
"No."
"Well, den, dey ain't no sense in a cat talkin' like a man. Is a cow a man?—er is a cow a cat?"
"No, she ain't either of them."
"Well, den, she ain' got no business to talk like either one er the yuther of 'em. Is a Frenchman a man?"
"Yes."
"Well, den! Dad blame it, why doan' he talk like a man? You answer me dat!"
I see it warn't no use wasting words—you can't learn a nigger to argue. So I quit.
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
141 Кб, 570x735
Показать весь текстhttp://www.litchatte.com/2017/08/29/why-doan-a-frenchman-speak-like-a-man/
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
I never see such a nigger. If he got a notion in his head once, there warn't no getting it out again. He was the most down on Solomon of any nigger I ever see. So I went to talking about other kings, and let Solomon slide. I told about Louis Sixteenth that got his head cut off in France long time age; and about his little boy the dolphin, that would a been a king, but they took and shut him up in jail, and some say he died there.
"Po' little chap."
"But some says he got out and got away, and come to America."
"Dat's good! But he'll be pooty lonesome—dey ain' no kings here, is dey, Huck?"
"No."
"Den he cain't git no situation. What he gwyne to do?"
"Well, I don't know. Some of them gets on the police, and some of them learns people how to talk French."
"Why, Huck, doan' de French people talk de same way we does?"
"No, Jim; you couldn't understand a word they said—not a single word."
"Well, now, I be ding-busted! How do dat come?"
"I don't know; but it's so. I got some of their jabber out of a book. Spose a man was to come to you and say Polly-voo-franzy—what would you think?"
"I wouldn' think nuff 'n; I'd take en bust him over de head. Dat is, if he warn't white. I wouldn't 'low no nigger to call me dat."
"Shucks, it ain't calling you anything. It's only saying do you know how to talk French."
"Well, den, why couldn't he say it?"
"Why, he is a-saying it. That's a Frenchman's way of saying it."
"Well, it's a blame' ridicklous way, en I doan' want to hear no mo' 'bout it. Dey ain' no sense in it."
"Looky here, Jim; does a cat talk like we do? "
"No, a cat don't."
"Well, does a cow?"
"No, a cow don't, nuther."
"Does a cat talk like a cow, or a cow talk like a cat?"
"No, dey don't."
"It's natural and right for 'em to talk different from each other, ain't it?"
'"Course."
"And ain't it natural and right for a cat and a cow to talk different from us?"
"Why, mos' sholy it is."
"Well, then, why ain't it natural and right for a Frenchman to talk different from us? You answer me that."
"Is a cat a man, Huck?"
"No."
"Well, den, dey ain't no sense in a cat talkin' like a man. Is a cow a man?—er is a cow a cat?"
"No, she ain't either of them."
"Well, den, she ain' got no business to talk like either one er the yuther of 'em. Is a Frenchman a man?"
"Yes."
"Well, den! Dad blame it, why doan' he talk like a man? You answer me dat!"
I see it warn't no use wasting words—you can't learn a nigger to argue. So I quit.
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
I never see such a nigger. If he got a notion in his head once, there warn't no getting it out again. He was the most down on Solomon of any nigger I ever see. So I went to talking about other kings, and let Solomon slide. I told about Louis Sixteenth that got his head cut off in France long time age; and about his little boy the dolphin, that would a been a king, but they took and shut him up in jail, and some say he died there.
"Po' little chap."
"But some says he got out and got away, and come to America."
"Dat's good! But he'll be pooty lonesome—dey ain' no kings here, is dey, Huck?"
"No."
"Den he cain't git no situation. What he gwyne to do?"
"Well, I don't know. Some of them gets on the police, and some of them learns people how to talk French."
"Why, Huck, doan' de French people talk de same way we does?"
"No, Jim; you couldn't understand a word they said—not a single word."
"Well, now, I be ding-busted! How do dat come?"
"I don't know; but it's so. I got some of their jabber out of a book. Spose a man was to come to you and say Polly-voo-franzy—what would you think?"
"I wouldn' think nuff 'n; I'd take en bust him over de head. Dat is, if he warn't white. I wouldn't 'low no nigger to call me dat."
"Shucks, it ain't calling you anything. It's only saying do you know how to talk French."
"Well, den, why couldn't he say it?"
"Why, he is a-saying it. That's a Frenchman's way of saying it."
"Well, it's a blame' ridicklous way, en I doan' want to hear no mo' 'bout it. Dey ain' no sense in it."
"Looky here, Jim; does a cat talk like we do? "
"No, a cat don't."
"Well, does a cow?"
"No, a cow don't, nuther."
"Does a cat talk like a cow, or a cow talk like a cat?"
"No, dey don't."
"It's natural and right for 'em to talk different from each other, ain't it?"
'"Course."
"And ain't it natural and right for a cat and a cow to talk different from us?"
"Why, mos' sholy it is."
"Well, then, why ain't it natural and right for a Frenchman to talk different from us? You answer me that."
"Is a cat a man, Huck?"
"No."
"Well, den, dey ain't no sense in a cat talkin' like a man. Is a cow a man?—er is a cow a cat?"
"No, she ain't either of them."
"Well, den, she ain' got no business to talk like either one er the yuther of 'em. Is a Frenchman a man?"
"Yes."
"Well, den! Dad blame it, why doan' he talk like a man? You answer me dat!"
I see it warn't no use wasting words—you can't learn a nigger to argue. So I quit.
https://en.wikisource.org/wiki/Adventures_of_Huckleberry_Finn_(1885)/Chapter_14
18 Кб, 220x429
Sám G. H. Bondy byl při kterési příležitosti překvapen encyklopedickými vědomostmi pana Povondry ve všem, co se týkalo Mloků. Pan Povondra se trochu stydlivě přiznal k tomu, že sbírá, kde je co tištěno o Salamandrech, a ukázal panu Bondymu své krabice. G. H. Bondy vlídně pochválil jeho sbírku; co platno, jenom velcí páni dovedou být tak blahovolní a jenom mocní lidé mohou obšťastňovat druhé, aniž je to stálo halíř; velcí páni to mají vůbec dobré. Tak například pan Bondy prostě nařídil, aby Povondrovi posílali z kanceláře Mločího syndikátu všechny výstřižky o Mlocích, které nebylo nutno archivovat; i dostával blažený a poněkud zdrcený pan Povondra denně celé balíky dokladů ve všech jazycích světa, z nichž zejména noviny tištěné azbukou, řeckou alfabetou, písmem hebrejským, arabským, čínským, bengálským, tamilským, javanským, birmanským nebo taalik ho plnily zbožnou úctou. “Když si pomyslím,” říkával nad nimi, “že by tohle všechno beze mne nebylo!”
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Pan_Povondra_čte_noviny
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Pan_Povondra_čte_noviny
>>332410
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Kapitán_J._Van_Toch_a_jeho_cvičení_ještěři
To já dám taky sloužit katolickou mši,“ rozhodl se Jens Jensen. „Za Captaina van Tocha. Ale já ji dám sloužit tady v Marseille. Já myslím, že tady v tom velkém kostele to dají laciněji, jako za tovární cenu.“
„Možná; ale irská mše je lepší. U nás jsou, člověče, čertovští flanďáci, kteří dovedou zrovna čarovat. Docela jako fakíři nebo pohani.“
„Koukej, Pate,“ řekl Jensen, „já bych ti dal dvanáct franků na tu mši. Ale ty jsi neřád, bratře; ty to prochlastáš.“
„Jensi, takový hřích bych na sebe nevzal. Ale počkej, abys mně věřil, tak já ti dám na těch dvanáct franků dlužní úpis, nechceš?“
„To by šlo,“ mínil pořádkumilovný Švéd. Pan Dingle si vypůjčil kus papíru a tužku a široce se s tím rozložil po stole. „Tak co tam mám napsat?“
Jens Jensen se mu díval přes rameno. „Tak napiš nahoru, že to je jako stvrzenka.“
A pan Dingle pomalu, vyplazuje námahou jazyk a slině tužku, psal:
Stvrzenka
stvrzuju timto žesem ot
Jen Jensena přijal
namši za Duši Captna
Tocha dva 12 franku
Pat Dingle
„Je to tak dobře?“ ptal se pan Dingle nejistě. „A kdo z nás má tu listinu nechat u sebe?“
„Přece ty, ty vole,“ řekl Švéd samozřejmě. „To je proto, aby člověk nezapomněl, že dostal peníze.“
Těch dvanáct franků pan Dingle propil v Havru a mimoto místo do Irska jel do Džibuti; zkrátka ta mše sloužena nebyla, následkem čehož do přirozeného průběhu věcí nezasáhla žádná vyšší moc.
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Kapitán_J._Van_Toch_a_jeho_cvičení_ještěři
To já dám taky sloužit katolickou mši,“ rozhodl se Jens Jensen. „Za Captaina van Tocha. Ale já ji dám sloužit tady v Marseille. Já myslím, že tady v tom velkém kostele to dají laciněji, jako za tovární cenu.“
„Možná; ale irská mše je lepší. U nás jsou, člověče, čertovští flanďáci, kteří dovedou zrovna čarovat. Docela jako fakíři nebo pohani.“
„Koukej, Pate,“ řekl Jensen, „já bych ti dal dvanáct franků na tu mši. Ale ty jsi neřád, bratře; ty to prochlastáš.“
„Jensi, takový hřích bych na sebe nevzal. Ale počkej, abys mně věřil, tak já ti dám na těch dvanáct franků dlužní úpis, nechceš?“
„To by šlo,“ mínil pořádkumilovný Švéd. Pan Dingle si vypůjčil kus papíru a tužku a široce se s tím rozložil po stole. „Tak co tam mám napsat?“
Jens Jensen se mu díval přes rameno. „Tak napiš nahoru, že to je jako stvrzenka.“
A pan Dingle pomalu, vyplazuje námahou jazyk a slině tužku, psal:
Stvrzenka
stvrzuju timto žesem ot
Jen Jensena přijal
namši za Duši Captna
Tocha dva 12 franku
Pat Dingle
„Je to tak dobře?“ ptal se pan Dingle nejistě. „A kdo z nás má tu listinu nechat u sebe?“
„Přece ty, ty vole,“ řekl Švéd samozřejmě. „To je proto, aby člověk nezapomněl, že dostal peníze.“
Těch dvanáct franků pan Dingle propil v Havru a mimoto místo do Irska jel do Džibuti; zkrátka ta mše sloužena nebyla, následkem čehož do přirozeného průběhu věcí nezasáhla žádná vyšší moc.
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html#filepos285088
Ruku v ruce s mločím školstvím se vynořila otázka jazyková. Které ze světových řečí se mají Salamandři nejspíš učit? Prvotní Mloci z tichomořských ostrovů se ovšem vyjadřovali Pidgin English , jak to pochytili od domorodců a námořníků; mnozí mluvili malajsky nebo v jiných místních nářečích. Mloci pěstění pro trh singaporský byli vedeni k tomu, aby mluvili v Basic English , oné vědecky zjednodušené angličtině, která se obejde s několika sty výrazy bez zastaralých gramatických okolků; proto také se této reformované standardní angličtině počalo říkat Salamander English. Na vzorných Écoles Zimmermann se Mloci vyjadřovali v řeči Corneillově; nikoli ovšem z důvodů nacionálních, nýbrž proto, že to náleží k vyššímu vzdělání; naproti tomu na reformních školách se učili esperantu jako jazyku dorozumívacímu. Mimoto vzniklo v té době asi pět nebo šest nových Univerzálních Jazyků, které chtěly nahradit babylónský zmatek řečí lidských a dát jednu společnou mateřštinu celému světu lidí i Mloků; bylo ovšem mnoho sporů o to, který z těchto Mezinárodních Jazyků je nejúčelnější, nejlibozvučnější a nejuniverzálnější. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že v každém národě byl propagován jiný Univerzální Jazyk.[16]
Postátněním mločího školství se celá věc zjednodušila: v každém státě byli Mloci prostě vychováváni v řeči dotyčného státního národa. Ačkoliv se Salamandři učili cizím řečem poměrně snadno a horlivě, jevila jejich jazyková schopnost zvláštní nedostatky jednak pro uzpůsobení jejich mluvidel, jednak z důvodů spíše psychických; tak například jen s obtíží vyslovovali dlouhá, mnohoslabičná slova a hleděli je zredukovat na jedinou slabiku, kterou vyráželi krátce a poněkud kvákavě; říkali l místo r a v sykavkách mírně šišlali; odpouštěli si gramatické koncovky, nikdy se nenaučili dělat rozdíl mezi „já“ a „my“ a bylo jim jedno, je-li nějaké slovo rodu ženského nebo mužského (snad se v tom projevuje jejich pohlavní chladnost mimo dobu páření). Prostě každý jazyk se v jejich ústech charakteristicky přetvořil a jaksi zracionalizoval na nejjednodušší a rudimentární formy. Je hodno pozoru, že si jejich neologismy, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl. I u lidí namnoze vymizely gramatické rody, odpadaly koncovky, vyhynulo skloňování; zlatá mládež potlačila r a naučila se šišlat; stěží kdo ze vzdělaných lidí by mohl ještě říci, co znamená indeterminismus nebo transcendentno, prostě proto, že se ta slova stala i pro lidi příliš dlouhými a nevyslovitelnými.
Zkrátka, ať dobře či špatně, dovedli Mloci mluvit téměř všemi jazyky světa podle toho, na kterém pobřeží žili. Tehdy vyšel u nás (tuším v Národních listech) článek, který se (zajisté právem) trpce tázal, proč se Mloci neučí také česky, když už jsou na světě Salamandři mluvící portugalsky, holandsky a jinými jazyky malých národů. Náš národ nemá sice bohužel svého mořského pobřeží, připouštěl řečený článek, a proto u nás není ani mořských Mloků; avšak i když nemáme svého moře, neznamená to, že bychom na světové kultuře neměli stejného, ano v mnohém ohledu i důležitějšího podílu než mnozí národové, jejichž řeči se učí tisícové Mlokův. Bylo by jen spravedlivo, aby Mloci poznali také náš duchovní život; ale jak se o něm mohou informovat, není-li mezi nimi nikoho, kdo by ovládal náš jazyk? Nečekejme, že někdo na světě uzná tento kulturní dluh a zřídí stolici češtiny a československé literatury na některém mločím učelišti. Jak praví básník, „nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam“. Postarejme se proto sami o nápravu, volal článek. Cokoliv jsme na světě pořídili, vykonali jsme vlastní silou! Je naše právo a naše povinnost, abychom se snažili získat své přátele i mezi Mloky; ale jak se zdá, nejeví naše ministerstvo pro zahraničí mnoho zájmu o náležitou propagandu našeho jména a našich produktů mezi Mloky, ačkoliv jiní a menší národové věnují milióny na to, aby otevřeli Mlokům své kulturní poklady a zároveň vzbudili jejich zájem o své průmyslové výrobky. - Článek vzbudil značnou pozornost hlavně ve Svazu průmyslníků a měl aspoň ten výsledek, že byla vydána malá příručka Česky pro Mloky s ukázkami z československého krásného písemnictví. Zní to snad neuvěřitelně, ale této knížky se opravdu prodalo přes sedm set výtisků; byl to tedy celkem pozoruhodný úspěch.[17]
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Pan_Povondra_čte_noviny
Ruku v ruce s mločím školstvím se vynořila otázka jazyková. Které ze světových řečí se mají Salamandři nejspíš učit? Prvotní Mloci z tichomořských ostrovů se ovšem vyjadřovali Pidgin English , jak to pochytili od domorodců a námořníků; mnozí mluvili malajsky nebo v jiných místních nářečích. Mloci pěstění pro trh singaporský byli vedeni k tomu, aby mluvili v Basic English , oné vědecky zjednodušené angličtině, která se obejde s několika sty výrazy bez zastaralých gramatických okolků; proto také se této reformované standardní angličtině počalo říkat Salamander English. Na vzorných Écoles Zimmermann se Mloci vyjadřovali v řeči Corneillově; nikoli ovšem z důvodů nacionálních, nýbrž proto, že to náleží k vyššímu vzdělání; naproti tomu na reformních školách se učili esperantu jako jazyku dorozumívacímu. Mimoto vzniklo v té době asi pět nebo šest nových Univerzálních Jazyků, které chtěly nahradit babylónský zmatek řečí lidských a dát jednu společnou mateřštinu celému světu lidí i Mloků; bylo ovšem mnoho sporů o to, který z těchto Mezinárodních Jazyků je nejúčelnější, nejlibozvučnější a nejuniverzálnější. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že v každém národě byl propagován jiný Univerzální Jazyk.[16]
Postátněním mločího školství se celá věc zjednodušila: v každém státě byli Mloci prostě vychováváni v řeči dotyčného státního národa. Ačkoliv se Salamandři učili cizím řečem poměrně snadno a horlivě, jevila jejich jazyková schopnost zvláštní nedostatky jednak pro uzpůsobení jejich mluvidel, jednak z důvodů spíše psychických; tak například jen s obtíží vyslovovali dlouhá, mnohoslabičná slova a hleděli je zredukovat na jedinou slabiku, kterou vyráželi krátce a poněkud kvákavě; říkali l místo r a v sykavkách mírně šišlali; odpouštěli si gramatické koncovky, nikdy se nenaučili dělat rozdíl mezi „já“ a „my“ a bylo jim jedno, je-li nějaké slovo rodu ženského nebo mužského (snad se v tom projevuje jejich pohlavní chladnost mimo dobu páření). Prostě každý jazyk se v jejich ústech charakteristicky přetvořil a jaksi zracionalizoval na nejjednodušší a rudimentární formy. Je hodno pozoru, že si jejich neologismy, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl. I u lidí namnoze vymizely gramatické rody, odpadaly koncovky, vyhynulo skloňování; zlatá mládež potlačila r a naučila se šišlat; stěží kdo ze vzdělaných lidí by mohl ještě říci, co znamená indeterminismus nebo transcendentno, prostě proto, že se ta slova stala i pro lidi příliš dlouhými a nevyslovitelnými.
Zkrátka, ať dobře či špatně, dovedli Mloci mluvit téměř všemi jazyky světa podle toho, na kterém pobřeží žili. Tehdy vyšel u nás (tuším v Národních listech) článek, který se (zajisté právem) trpce tázal, proč se Mloci neučí také česky, když už jsou na světě Salamandři mluvící portugalsky, holandsky a jinými jazyky malých národů. Náš národ nemá sice bohužel svého mořského pobřeží, připouštěl řečený článek, a proto u nás není ani mořských Mloků; avšak i když nemáme svého moře, neznamená to, že bychom na světové kultuře neměli stejného, ano v mnohém ohledu i důležitějšího podílu než mnozí národové, jejichž řeči se učí tisícové Mlokův. Bylo by jen spravedlivo, aby Mloci poznali také náš duchovní život; ale jak se o něm mohou informovat, není-li mezi nimi nikoho, kdo by ovládal náš jazyk? Nečekejme, že někdo na světě uzná tento kulturní dluh a zřídí stolici češtiny a československé literatury na některém mločím učelišti. Jak praví básník, „nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam“. Postarejme se proto sami o nápravu, volal článek. Cokoliv jsme na světě pořídili, vykonali jsme vlastní silou! Je naše právo a naše povinnost, abychom se snažili získat své přátele i mezi Mloky; ale jak se zdá, nejeví naše ministerstvo pro zahraničí mnoho zájmu o náležitou propagandu našeho jména a našich produktů mezi Mloky, ačkoliv jiní a menší národové věnují milióny na to, aby otevřeli Mlokům své kulturní poklady a zároveň vzbudili jejich zájem o své průmyslové výrobky. - Článek vzbudil značnou pozornost hlavně ve Svazu průmyslníků a měl aspoň ten výsledek, že byla vydána malá příručka Česky pro Mloky s ukázkami z československého krásného písemnictví. Zní to snad neuvěřitelně, ale této knížky se opravdu prodalo přes sedm set výtisků; byl to tedy celkem pozoruhodný úspěch.[17]
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Pan_Povondra_čte_noviny
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html#filepos285088
Ruku v ruce s mločím školstvím se vynořila otázka jazyková. Které ze světových řečí se mají Salamandři nejspíš učit? Prvotní Mloci z tichomořských ostrovů se ovšem vyjadřovali Pidgin English , jak to pochytili od domorodců a námořníků; mnozí mluvili malajsky nebo v jiných místních nářečích. Mloci pěstění pro trh singaporský byli vedeni k tomu, aby mluvili v Basic English , oné vědecky zjednodušené angličtině, která se obejde s několika sty výrazy bez zastaralých gramatických okolků; proto také se této reformované standardní angličtině počalo říkat Salamander English. Na vzorných Écoles Zimmermann se Mloci vyjadřovali v řeči Corneillově; nikoli ovšem z důvodů nacionálních, nýbrž proto, že to náleží k vyššímu vzdělání; naproti tomu na reformních školách se učili esperantu jako jazyku dorozumívacímu. Mimoto vzniklo v té době asi pět nebo šest nových Univerzálních Jazyků, které chtěly nahradit babylónský zmatek řečí lidských a dát jednu společnou mateřštinu celému světu lidí i Mloků; bylo ovšem mnoho sporů o to, který z těchto Mezinárodních Jazyků je nejúčelnější, nejlibozvučnější a nejuniverzálnější. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že v každém národě byl propagován jiný Univerzální Jazyk.[16]
Postátněním mločího školství se celá věc zjednodušila: v každém státě byli Mloci prostě vychováváni v řeči dotyčného státního národa. Ačkoliv se Salamandři učili cizím řečem poměrně snadno a horlivě, jevila jejich jazyková schopnost zvláštní nedostatky jednak pro uzpůsobení jejich mluvidel, jednak z důvodů spíše psychických; tak například jen s obtíží vyslovovali dlouhá, mnohoslabičná slova a hleděli je zredukovat na jedinou slabiku, kterou vyráželi krátce a poněkud kvákavě; říkali l místo r a v sykavkách mírně šišlali; odpouštěli si gramatické koncovky, nikdy se nenaučili dělat rozdíl mezi „já“ a „my“ a bylo jim jedno, je-li nějaké slovo rodu ženského nebo mužského (snad se v tom projevuje jejich pohlavní chladnost mimo dobu páření). Prostě každý jazyk se v jejich ústech charakteristicky přetvořil a jaksi zracionalizoval na nejjednodušší a rudimentární formy. Je hodno pozoru, že si jejich neologismy, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl. I u lidí namnoze vymizely gramatické rody, odpadaly koncovky, vyhynulo skloňování; zlatá mládež potlačila r a naučila se šišlat; stěží kdo ze vzdělaných lidí by mohl ještě říci, co znamená indeterminismus nebo transcendentno, prostě proto, že se ta slova stala i pro lidi příliš dlouhými a nevyslovitelnými.
Zkrátka, ať dobře či špatně, dovedli Mloci mluvit téměř všemi jazyky světa podle toho, na kterém pobřeží žili. Tehdy vyšel u nás (tuším v Národních listech) článek, který se (zajisté právem) trpce tázal, proč se Mloci neučí také česky, když už jsou na světě Salamandři mluvící portugalsky, holandsky a jinými jazyky malých národů. Náš národ nemá sice bohužel svého mořského pobřeží, připouštěl řečený článek, a proto u nás není ani mořských Mloků; avšak i když nemáme svého moře, neznamená to, že bychom na světové kultuře neměli stejného, ano v mnohém ohledu i důležitějšího podílu než mnozí národové, jejichž řeči se učí tisícové Mlokův. Bylo by jen spravedlivo, aby Mloci poznali také náš duchovní život; ale jak se o něm mohou informovat, není-li mezi nimi nikoho, kdo by ovládal náš jazyk? Nečekejme, že někdo na světě uzná tento kulturní dluh a zřídí stolici češtiny a československé literatury na některém mločím učelišti. Jak praví básník, „nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam“. Postarejme se proto sami o nápravu, volal článek. Cokoliv jsme na světě pořídili, vykonali jsme vlastní silou! Je naše právo a naše povinnost, abychom se snažili získat své přátele i mezi Mloky; ale jak se zdá, nejeví naše ministerstvo pro zahraničí mnoho zájmu o náležitou propagandu našeho jména a našich produktů mezi Mloky, ačkoliv jiní a menší národové věnují milióny na to, aby otevřeli Mlokům své kulturní poklady a zároveň vzbudili jejich zájem o své průmyslové výrobky. - Článek vzbudil značnou pozornost hlavně ve Svazu průmyslníků a měl aspoň ten výsledek, že byla vydána malá příručka Česky pro Mloky s ukázkami z československého krásného písemnictví. Zní to snad neuvěřitelně, ale této knížky se opravdu prodalo přes sedm set výtisků; byl to tedy celkem pozoruhodný úspěch.[17]
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Pan_Povondra_čte_noviny
Ruku v ruce s mločím školstvím se vynořila otázka jazyková. Které ze světových řečí se mají Salamandři nejspíš učit? Prvotní Mloci z tichomořských ostrovů se ovšem vyjadřovali Pidgin English , jak to pochytili od domorodců a námořníků; mnozí mluvili malajsky nebo v jiných místních nářečích. Mloci pěstění pro trh singaporský byli vedeni k tomu, aby mluvili v Basic English , oné vědecky zjednodušené angličtině, která se obejde s několika sty výrazy bez zastaralých gramatických okolků; proto také se této reformované standardní angličtině počalo říkat Salamander English. Na vzorných Écoles Zimmermann se Mloci vyjadřovali v řeči Corneillově; nikoli ovšem z důvodů nacionálních, nýbrž proto, že to náleží k vyššímu vzdělání; naproti tomu na reformních školách se učili esperantu jako jazyku dorozumívacímu. Mimoto vzniklo v té době asi pět nebo šest nových Univerzálních Jazyků, které chtěly nahradit babylónský zmatek řečí lidských a dát jednu společnou mateřštinu celému světu lidí i Mloků; bylo ovšem mnoho sporů o to, který z těchto Mezinárodních Jazyků je nejúčelnější, nejlibozvučnější a nejuniverzálnější. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že v každém národě byl propagován jiný Univerzální Jazyk.[16]
Postátněním mločího školství se celá věc zjednodušila: v každém státě byli Mloci prostě vychováváni v řeči dotyčného státního národa. Ačkoliv se Salamandři učili cizím řečem poměrně snadno a horlivě, jevila jejich jazyková schopnost zvláštní nedostatky jednak pro uzpůsobení jejich mluvidel, jednak z důvodů spíše psychických; tak například jen s obtíží vyslovovali dlouhá, mnohoslabičná slova a hleděli je zredukovat na jedinou slabiku, kterou vyráželi krátce a poněkud kvákavě; říkali l místo r a v sykavkách mírně šišlali; odpouštěli si gramatické koncovky, nikdy se nenaučili dělat rozdíl mezi „já“ a „my“ a bylo jim jedno, je-li nějaké slovo rodu ženského nebo mužského (snad se v tom projevuje jejich pohlavní chladnost mimo dobu páření). Prostě každý jazyk se v jejich ústech charakteristicky přetvořil a jaksi zracionalizoval na nejjednodušší a rudimentární formy. Je hodno pozoru, že si jejich neologismy, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl. I u lidí namnoze vymizely gramatické rody, odpadaly koncovky, vyhynulo skloňování; zlatá mládež potlačila r a naučila se šišlat; stěží kdo ze vzdělaných lidí by mohl ještě říci, co znamená indeterminismus nebo transcendentno, prostě proto, že se ta slova stala i pro lidi příliš dlouhými a nevyslovitelnými.
Zkrátka, ať dobře či špatně, dovedli Mloci mluvit téměř všemi jazyky světa podle toho, na kterém pobřeží žili. Tehdy vyšel u nás (tuším v Národních listech) článek, který se (zajisté právem) trpce tázal, proč se Mloci neučí také česky, když už jsou na světě Salamandři mluvící portugalsky, holandsky a jinými jazyky malých národů. Náš národ nemá sice bohužel svého mořského pobřeží, připouštěl řečený článek, a proto u nás není ani mořských Mloků; avšak i když nemáme svého moře, neznamená to, že bychom na světové kultuře neměli stejného, ano v mnohém ohledu i důležitějšího podílu než mnozí národové, jejichž řeči se učí tisícové Mlokův. Bylo by jen spravedlivo, aby Mloci poznali také náš duchovní život; ale jak se o něm mohou informovat, není-li mezi nimi nikoho, kdo by ovládal náš jazyk? Nečekejme, že někdo na světě uzná tento kulturní dluh a zřídí stolici češtiny a československé literatury na některém mločím učelišti. Jak praví básník, „nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam“. Postarejme se proto sami o nápravu, volal článek. Cokoliv jsme na světě pořídili, vykonali jsme vlastní silou! Je naše právo a naše povinnost, abychom se snažili získat své přátele i mezi Mloky; ale jak se zdá, nejeví naše ministerstvo pro zahraničí mnoho zájmu o náležitou propagandu našeho jména a našich produktů mezi Mloky, ačkoliv jiní a menší národové věnují milióny na to, aby otevřeli Mlokům své kulturní poklady a zároveň vzbudili jejich zájem o své průmyslové výrobky. - Článek vzbudil značnou pozornost hlavně ve Svazu průmyslníků a měl aspoň ten výsledek, že byla vydána malá příručka Česky pro Mloky s ukázkami z československého krásného písemnictví. Zní to snad neuvěřitelně, ale této knížky se opravdu prodalo přes sedm set výtisků; byl to tedy celkem pozoruhodný úspěch.[17]
https://cs.wikisource.org/wiki/Válka_s_mloky/Pan_Povondra_čte_noviny
[16] – Mimo jiné navrhoval slovutný filolog Curtius ve spisu Janua linguarum aperta, aby jako jediný obcovací jazyk pro Mloky byla adoptována latina zlatého věku Vergiliova. Dnes je v naší moci, volal, aby se latina, tento jazyk nejdokonalejší, nejbohatší na gramatická pravidla a vědecky nejlépe zpracovaný, stala opět živou a světovou řečí. Nechopí-li se vzdělané lidstvo této příležitosti, učiňte to vy sami, Salamandrae gens maritima ; zvolte si za svou mateřštinu eruditam linguam Latinam, jedinou řeč hodnou toho, aby jí mluvil orbis terrarum. Nehynoucí bude vaše zásluha, Salamandrae, vzkřísíte-li k novému životu věčný jazyk bohů a héroů; neb s tímto jazykem, gens Tritonum , převezmete jednou i odkaz světovládného Říma.
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html#filepos531845
Naproti tomu jistý lotyšský telegrafní úředník, jménem Wolteras, spolu s pastorem Mendeliusem vynalezl a vypracoval zvláštní řeč pro Mloky, nazvanou řeč pontická (puntic lang); použil pro ni prvků všech jazyků světa, zejména nářečí afrických. Tato mločtina (jak se jí také říkalo) dosáhla jistého rozšíření zejména v severských státech, bohužel však jenom mezi lidmi; v Uppsale byla dokonce zřízena stolice pro jazyk mlocký, ale z Mloků, pokud je známo, nemluvil touto řečí ani jediný. Po pravdě řečeno, nejvíce se mezi Salamandry vžilo Basic English ( https://en.wikipedia.org/wiki/Basic_English ) a později se stalo oficiálním jazykem Mloků.
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html#filepos531845
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html#filepos531845
Naproti tomu jistý lotyšský telegrafní úředník, jménem Wolteras, spolu s pastorem Mendeliusem vynalezl a vypracoval zvláštní řeč pro Mloky, nazvanou řeč pontická (puntic lang); použil pro ni prvků všech jazyků světa, zejména nářečí afrických. Tato mločtina (jak se jí také říkalo) dosáhla jistého rozšíření zejména v severských státech, bohužel však jenom mezi lidmi; v Uppsale byla dokonce zřízena stolice pro jazyk mlocký, ale z Mloků, pokud je známo, nemluvil touto řečí ani jediný. Po pravdě řečeno, nejvíce se mezi Salamandry vžilo Basic English ( https://en.wikipedia.org/wiki/Basic_English ) a později se stalo oficiálním jazykem Mloků.
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html#filepos531845
>>342617
NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html ✵
Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou, cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných dojmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spisovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osamělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto pustého souostroví.
„Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,“ pravil jsem k své choti. „Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?“
„Pán ráčí být Čechem?“ ozvalo se nenadále za námi správnou a ryzí češtinou.
Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen veliký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Proto laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči.
„Kdo zde mluví?“ zvolal jsem česky
„Byl jsem tak směl, pane,“ odvětil Mlok uctivé povstávaje. „Nemohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.“
„Jakže,“ užasl jsem, „vy umíte česky?“
„Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,“ odtušil Mlok. „Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech jazycích.“
„Jak, kde a proč,“ naléhal jsem, „jste se naučil česky?“
„Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,“ odvece Mlok a podal mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy nesly stopy častého a pilného používání. „Dostala se sem se zásilkou kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech nebo Zásady bimetalismus . Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.“
Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. „Bohužel není zde nikoho, s kým bych mluvil česky,“ pravil náš nový přítel skromně, „a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo koňmi.“
„Koňmi,“ řekl jsem.
„Ó ne, koni,“ zvolala moje paní živě.
„Byl byste tak laskav a řekl mi,“ tázal se náš milý besedník horlivě, „co jest nového ve stověžaté matičce Praze?“
„Ta roste, příteli,“ odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole.
„,Jak radostné jsou to zvěsti,“ pravil Mlok s netajeným uspokojením. „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?“
„Už dávno ne,“ řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen jeho otázkou.
„To jest věru škoda,“ mínil sympatický M/ok. „Byla to vzácná historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých památností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí, že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.“
„Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně.
„Zajisté, pane,“ odtušil Mlok. „Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.“
„Ano, těžká doba,“ přitakal jsem. „Doba útisku a hoře.“
„A úpěli jste?"ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
„Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.“
"To jsem rád,“ oddechl si Mlok. „V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.“
„Měl byste se k nám podívat“ navrhl jsem mu srdečně.
„Děkuji za laskavé pozvání,“ klaněl se Mlok. „Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...“
„My bychom vás koupili,“ zvolal jsem. „Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily...
„Nejvroucnější díky,“ mumlal náš přítel zřejmě dojat. „Slyšel jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vodě nemilou úplavicí. „Načež se maličko zamyslil a dodal: „Také bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.“
„Ach,“ zvolala moje paní, „já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!“
„S největší radostí, vzácná paní,“ děl Mlok zdvořile se ukláněje. „Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.“
„Pod vodou?“
„Ano, dvémecítma metrův.“
„A jaké květiny tam pěstujete?“
„Mořské sasanky,“ pravil náš přítel, „v několika vzácných druzích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li keře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak praví básník.“
Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k odjezdu. „A co byste vzkázal, pane - pane –“ řekl jsem, nevěda, jak se náš milý druh jmenuje.
„Jmenuji se Boleslav Jablonský “ upozornil nás Mlok ostýchavě. „Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své knížky.“
„Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?“
Mlok se na chvilku zamyslil. „Řekněte svým krajanům,“ pravil posléze s hlubokým pohnutím, „řekněte jim... aby nepropadli staré slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,“ skončil náhle, snaže se přemoci své city.
Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na skalisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá.
„Co to volal?“ ptala se moje paní.
„Nevím,“ řekl jsem, „ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana primátora doktora Baxu.“
===========
Plný text tohoto díla je dostupný online na webových stránkách Městské knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Dílo je k dispozici ke stažení v 7 formátech, vhodných pro čtení na počítačových monitorech a pro tisk, i pro mobilní čtečky typu PDA či iPod.
NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html ✵
Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou, cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných dojmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spisovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osamělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto pustého souostroví.
„Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,“ pravil jsem k své choti. „Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?“
„Pán ráčí být Čechem?“ ozvalo se nenadále za námi správnou a ryzí češtinou.
Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen veliký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Proto laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči.
„Kdo zde mluví?“ zvolal jsem česky
„Byl jsem tak směl, pane,“ odvětil Mlok uctivé povstávaje. „Nemohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.“
„Jakže,“ užasl jsem, „vy umíte česky?“
„Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,“ odtušil Mlok. „Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech jazycích.“
„Jak, kde a proč,“ naléhal jsem, „jste se naučil česky?“
„Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,“ odvece Mlok a podal mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy nesly stopy častého a pilného používání. „Dostala se sem se zásilkou kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech nebo Zásady bimetalismus . Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.“
Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. „Bohužel není zde nikoho, s kým bych mluvil česky,“ pravil náš nový přítel skromně, „a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo koňmi.“
„Koňmi,“ řekl jsem.
„Ó ne, koni,“ zvolala moje paní živě.
„Byl byste tak laskav a řekl mi,“ tázal se náš milý besedník horlivě, „co jest nového ve stověžaté matičce Praze?“
„Ta roste, příteli,“ odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole.
„,Jak radostné jsou to zvěsti,“ pravil Mlok s netajeným uspokojením. „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?“
„Už dávno ne,“ řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen jeho otázkou.
„To jest věru škoda,“ mínil sympatický M/ok. „Byla to vzácná historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých památností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí, že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.“
„Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně.
„Zajisté, pane,“ odtušil Mlok. „Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.“
„Ano, těžká doba,“ přitakal jsem. „Doba útisku a hoře.“
„A úpěli jste?"ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
„Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.“
"To jsem rád,“ oddechl si Mlok. „V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.“
„Měl byste se k nám podívat“ navrhl jsem mu srdečně.
„Děkuji za laskavé pozvání,“ klaněl se Mlok. „Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...“
„My bychom vás koupili,“ zvolal jsem. „Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily...
„Nejvroucnější díky,“ mumlal náš přítel zřejmě dojat. „Slyšel jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vodě nemilou úplavicí. „Načež se maličko zamyslil a dodal: „Také bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.“
„Ach,“ zvolala moje paní, „já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!“
„S největší radostí, vzácná paní,“ děl Mlok zdvořile se ukláněje. „Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.“
„Pod vodou?“
„Ano, dvémecítma metrův.“
„A jaké květiny tam pěstujete?“
„Mořské sasanky,“ pravil náš přítel, „v několika vzácných druzích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li keře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak praví básník.“
Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k odjezdu. „A co byste vzkázal, pane - pane –“ řekl jsem, nevěda, jak se náš milý druh jmenuje.
„Jmenuji se Boleslav Jablonský “ upozornil nás Mlok ostýchavě. „Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své knížky.“
„Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?“
Mlok se na chvilku zamyslil. „Řekněte svým krajanům,“ pravil posléze s hlubokým pohnutím, „řekněte jim... aby nepropadli staré slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,“ skončil náhle, snaže se přemoci své city.
Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na skalisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá.
„Co to volal?“ ptala se moje paní.
„Nevím,“ řekl jsem, „ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana primátora doktora Baxu.“
===========
Plný text tohoto díla je dostupný online na webových stránkách Městské knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Dílo je k dispozici ke stažení v 7 formátech, vhodných pro čtení na počítačových monitorech a pro tisk, i pro mobilní čtečky typu PDA či iPod.
>>342617
NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html ✵
Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou, cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných dojmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spisovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osamělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto pustého souostroví.
„Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,“ pravil jsem k své choti. „Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?“
„Pán ráčí být Čechem?“ ozvalo se nenadále za námi správnou a ryzí češtinou.
Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen veliký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Proto laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči.
„Kdo zde mluví?“ zvolal jsem česky
„Byl jsem tak směl, pane,“ odvětil Mlok uctivé povstávaje. „Nemohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.“
„Jakže,“ užasl jsem, „vy umíte česky?“
„Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,“ odtušil Mlok. „Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech jazycích.“
„Jak, kde a proč,“ naléhal jsem, „jste se naučil česky?“
„Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,“ odvece Mlok a podal mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy nesly stopy častého a pilného používání. „Dostala se sem se zásilkou kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech nebo Zásady bimetalismus . Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.“
Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. „Bohužel není zde nikoho, s kým bych mluvil česky,“ pravil náš nový přítel skromně, „a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo koňmi.“
„Koňmi,“ řekl jsem.
„Ó ne, koni,“ zvolala moje paní živě.
„Byl byste tak laskav a řekl mi,“ tázal se náš milý besedník horlivě, „co jest nového ve stověžaté matičce Praze?“
„Ta roste, příteli,“ odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole.
„,Jak radostné jsou to zvěsti,“ pravil Mlok s netajeným uspokojením. „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?“
„Už dávno ne,“ řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen jeho otázkou.
„To jest věru škoda,“ mínil sympatický M/ok. „Byla to vzácná historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých památností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí, že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.“
„Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně.
„Zajisté, pane,“ odtušil Mlok. „Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.“
„Ano, těžká doba,“ přitakal jsem. „Doba útisku a hoře.“
„A úpěli jste?"ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
„Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.“
"To jsem rád,“ oddechl si Mlok. „V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.“
„Měl byste se k nám podívat“ navrhl jsem mu srdečně.
„Děkuji za laskavé pozvání,“ klaněl se Mlok. „Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...“
„My bychom vás koupili,“ zvolal jsem. „Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily...
„Nejvroucnější díky,“ mumlal náš přítel zřejmě dojat. „Slyšel jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vodě nemilou úplavicí. „Načež se maličko zamyslil a dodal: „Také bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.“
„Ach,“ zvolala moje paní, „já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!“
„S největší radostí, vzácná paní,“ děl Mlok zdvořile se ukláněje. „Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.“
„Pod vodou?“
„Ano, dvémecítma metrův.“
„A jaké květiny tam pěstujete?“
„Mořské sasanky,“ pravil náš přítel, „v několika vzácných druzích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li keře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak praví básník.“
Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k odjezdu. „A co byste vzkázal, pane - pane –“ řekl jsem, nevěda, jak se náš milý druh jmenuje.
„Jmenuji se Boleslav Jablonský “ upozornil nás Mlok ostýchavě. „Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své knížky.“
„Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?“
Mlok se na chvilku zamyslil. „Řekněte svým krajanům,“ pravil posléze s hlubokým pohnutím, „řekněte jim... aby nepropadli staré slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,“ skončil náhle, snaže se přemoci své city.
Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na skalisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá.
„Co to volal?“ ptala se moje paní.
„Nevím,“ řekl jsem, „ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana primátora doktora Baxu.“
===========
Plný text tohoto díla je dostupný online na webových stránkách Městské knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Dílo je k dispozici ke stažení v 7 formátech, vhodných pro čtení na počítačových monitorech a pro tisk, i pro mobilní čtečky typu PDA či iPod.
NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS
http://volneknihy.xf.cz/Karel_Capek--Valka_s_mloky/Karel_Capek--Valka_s_mloky.html ✵
Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou, cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných dojmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spisovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osamělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto pustého souostroví.
„Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,“ pravil jsem k své choti. „Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?“
„Pán ráčí být Čechem?“ ozvalo se nenadále za námi správnou a ryzí češtinou.
Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen veliký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Proto laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči.
„Kdo zde mluví?“ zvolal jsem česky
„Byl jsem tak směl, pane,“ odvětil Mlok uctivé povstávaje. „Nemohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.“
„Jakže,“ užasl jsem, „vy umíte česky?“
„Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,“ odtušil Mlok. „Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech jazycích.“
„Jak, kde a proč,“ naléhal jsem, „jste se naučil česky?“
„Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,“ odvece Mlok a podal mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy nesly stopy častého a pilného používání. „Dostala se sem se zásilkou kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech nebo Zásady bimetalismus . Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.“
Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. „Bohužel není zde nikoho, s kým bych mluvil česky,“ pravil náš nový přítel skromně, „a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo koňmi.“
„Koňmi,“ řekl jsem.
„Ó ne, koni,“ zvolala moje paní živě.
„Byl byste tak laskav a řekl mi,“ tázal se náš milý besedník horlivě, „co jest nového ve stověžaté matičce Praze?“
„Ta roste, příteli,“ odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole.
„,Jak radostné jsou to zvěsti,“ pravil Mlok s netajeným uspokojením. „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?“
„Už dávno ne,“ řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen jeho otázkou.
„To jest věru škoda,“ mínil sympatický M/ok. „Byla to vzácná historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých památností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí, že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.“
„Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně.
„Zajisté, pane,“ odtušil Mlok. „Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.“
„Ano, těžká doba,“ přitakal jsem. „Doba útisku a hoře.“
„A úpěli jste?"ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
„Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.“
"To jsem rád,“ oddechl si Mlok. „V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.“
„Měl byste se k nám podívat“ navrhl jsem mu srdečně.
„Děkuji za laskavé pozvání,“ klaněl se Mlok. „Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...“
„My bychom vás koupili,“ zvolal jsem. „Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily...
„Nejvroucnější díky,“ mumlal náš přítel zřejmě dojat. „Slyšel jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vodě nemilou úplavicí. „Načež se maličko zamyslil a dodal: „Také bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.“
„Ach,“ zvolala moje paní, „já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!“
„S největší radostí, vzácná paní,“ děl Mlok zdvořile se ukláněje. „Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.“
„Pod vodou?“
„Ano, dvémecítma metrův.“
„A jaké květiny tam pěstujete?“
„Mořské sasanky,“ pravil náš přítel, „v několika vzácných druzích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li keře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak praví básník.“
Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k odjezdu. „A co byste vzkázal, pane - pane –“ řekl jsem, nevěda, jak se náš milý druh jmenuje.
„Jmenuji se Boleslav Jablonský “ upozornil nás Mlok ostýchavě. „Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své knížky.“
„Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?“
Mlok se na chvilku zamyslil. „Řekněte svým krajanům,“ pravil posléze s hlubokým pohnutím, „řekněte jim... aby nepropadli staré slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,“ skončil náhle, snaže se přemoci své city.
Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na skalisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá.
„Co to volal?“ ptala se moje paní.
„Nevím,“ řekl jsem, „ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana primátora doktora Baxu.“
===========
Plný text tohoto díla je dostupný online na webových stránkách Městské knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Dílo je k dispozici ke stažení v 7 formátech, vhodných pro čtení na počítačových monitorech a pro tisk, i pro mobilní čtečky typu PDA či iPod.
Srovnej následující vysoce zajímavý výstřižek, bohužel v neznámém jazyce a následkem toho nepřeložitelný:
https://2ch.hk/fl/res/318382.html (М)
SAHT NA KCHRI TE SALAAM ANDER BWTAT
Saghtgwan t'lap ne Salaam Ander bwtati og t'heni berchi ne Simbwana m'bengwe ogandi sukh na moimol opwana Salaam Ander sri m'oana gwen's. Og di limbw, og di bwtat na Salaam Ander kchri p'che ogandi p'we o'gwandi te ur maswali sukh? Na, ne ur lingo t'Islamli kcher oganda Salaam Andrias sahti. Bend op'tonga kchri Simbwana médh, salaam!
https://www.e-reading.club/chapter.php/1028089/31/Chapek_-_Viyna_z_salamandrami.html
https://2ch.hk/fl/res/318382.html (М)
SAHT NA KCHRI TE SALAAM ANDER BWTAT
Saghtgwan t'lap ne Salaam Ander bwtati og t'heni berchi ne Simbwana m'bengwe ogandi sukh na moimol opwana Salaam Ander sri m'oana gwen's. Og di limbw, og di bwtat na Salaam Ander kchri p'che ogandi p'we o'gwandi te ur maswali sukh? Na, ne ur lingo t'Islamli kcher oganda Salaam Andrias sahti. Bend op'tonga kchri Simbwana médh, salaam!
https://www.e-reading.club/chapter.php/1028089/31/Chapek_-_Viyna_z_salamandrami.html
https://www.youtube.com/watch?v=gElv9YMdWl4
Художественное отображения французского языка.
Художественное отображения французского языка.
https://www.youtube.com/watch?v=kTQCbds8hsc
Художественное отображение изучения английского языка как иностранного языка.
Художественное отображение изучения английского языка как иностранного языка.
185 Кб, 952x709
https://www.youtube.com/watch?v=FLLr8c5-HZY
х/ф "Следствие ведут ЗнаТоКи. Дело №2. Ваше подлинное имя" (ЦТ, режиссёр Вячеслав Бровкин, 1971)
Отсюдова чисто конкретный вопрос по тематике /fl/:
https://youtu.be/FLLr8c5-HZY?t=437 - «Какими иностранными языками вы владеете»? @@@ !!!!
х/ф "Следствие ведут ЗнаТоКи. Дело №2. Ваше подлинное имя" (ЦТ, режиссёр Вячеслав Бровкин, 1971)
Отсюдова чисто конкретный вопрос по тематике /fl/:
https://youtu.be/FLLr8c5-HZY?t=437 - «Какими иностранными языками вы владеете»? @@@ !!!!
139 Кб, 480x640
http://sydneynearlydailyphot.blogspot.com/2009/10/ashfield-park-international-mother.html
This monument in Ashfield Park is an intriguing one. On December 17, 1999, UNESCO declared February 21st to be International Mother Langauge Day. day is celebrated to promote mother tongues and encourage linguistic diversity and multilingual education.
It originated as the international recognition of Language Movement Day, which has been commemorated in Bangladesh (formerly East Pakistan) since 1952, when a number of Dhaka university students were killed by the Pakistani police and army in Dhaka during the Bengali Language Movement.
The monument was promoted by the Ekushe Academy Australia, a Bangladeshi orgsanisation. It was unveiled on 19 February 2006 by H.E. Ashraf UdDoula, High Commissioner for Bangladesh.
This monument in Ashfield Park is an intriguing one. On December 17, 1999, UNESCO declared February 21st to be International Mother Langauge Day. day is celebrated to promote mother tongues and encourage linguistic diversity and multilingual education.
It originated as the international recognition of Language Movement Day, which has been commemorated in Bangladesh (formerly East Pakistan) since 1952, when a number of Dhaka university students were killed by the Pakistani police and army in Dhaka during the Bengali Language Movement.
The monument was promoted by the Ekushe Academy Australia, a Bangladeshi orgsanisation. It was unveiled on 19 February 2006 by H.E. Ashraf UdDoula, High Commissioner for Bangladesh.
Не за иностранный язык песня, а за родной:
https://www.youtube.com/watch?v=Osrj-Q-pkKA
https://www.youtube.com/watch?v=Osrj-Q-pkKA
http://www.ruthenia.ru/sovlit/j/3195.html
Тифлисцев
узнаешь и метров за сто,
гуляют часами жаркими
в моднейших шляпах,
в ботинках носастых
этакими парижаками.
По своему
всякий
зубрит азы,
аж цифры по своему снятся им.
У каждого третьего -
свой язык
и собственная нация.
----------
Однажды,
забросив в гостиницу хлам,
забыл,
где я ночую.
Я
адрес
по-русски
спросил у хохла,
стр. 8
хохол отвечал:
- Нэ чую? -
Когда ж переходят
к научной теме,
им
рамки русского
узки,
с тифлисской
казанская академия
переписывается по-французски.
http://www.ruthenia.ru/sovlit/j/3195.html
Тифлисцев
узнаешь и метров за сто,
гуляют часами жаркими
в моднейших шляпах,
в ботинках носастых
этакими парижаками.
По своему
всякий
зубрит азы,
аж цифры по своему снятся им.
У каждого третьего -
свой язык
и собственная нация.
----------
Однажды,
забросив в гостиницу хлам,
забыл,
где я ночую.
Я
адрес
по-русски
спросил у хохла,
стр. 8
хохол отвечал:
- Нэ чую? -
Когда ж переходят
к научной теме,
им
рамки русского
узки,
с тифлисской
казанская академия
переписывается по-французски.
http://www.ruthenia.ru/sovlit/j/3195.html
http://www.ruthenia.ru/sovlit/j/3195.html
Тифлисцев
узнаешь и метров за сто,
гуляют часами жаркими
в моднейших шляпах,
в ботинках носастых
этакими парижаками.
По своему
всякий
зубрит азы,
аж цифры по своему снятся им.
У каждого третьего -
свой язык
и собственная нация.
----------
Однажды,
забросив в гостиницу хлам,
забыл,
где я ночую.
Я
адрес
по-русски
спросил у хохла,
стр. 8
хохол отвечал:
- Нэ чую? -
Когда ж переходят
к научной теме,
им
рамки русского
узки,
с тифлисской
казанская академия
переписывается по-французски.
http://www.ruthenia.ru/sovlit/j/3195.html
Тифлисцев
узнаешь и метров за сто,
гуляют часами жаркими
в моднейших шляпах,
в ботинках носастых
этакими парижаками.
По своему
всякий
зубрит азы,
аж цифры по своему снятся им.
У каждого третьего -
свой язык
и собственная нация.
----------
Однажды,
забросив в гостиницу хлам,
забыл,
где я ночую.
Я
адрес
по-русски
спросил у хохла,
стр. 8
хохол отвечал:
- Нэ чую? -
Когда ж переходят
к научной теме,
им
рамки русского
узки,
с тифлисской
казанская академия
переписывается по-французски.
http://www.ruthenia.ru/sovlit/j/3195.html
Тред утонул или удален.
Это копия, сохраненная 16 ноября 2019 года.
Скачать тред: только с превью, с превью и прикрепленными файлами.
Второй вариант может долго скачиваться. Файлы будут только в живых или недавно утонувших тредах. Подробнее
Если вам полезен архив М.Двача, пожертвуйте на оплату сервера.
Это копия, сохраненная 16 ноября 2019 года.
Скачать тред: только с превью, с превью и прикрепленными файлами.
Второй вариант может долго скачиваться. Файлы будут только в живых или недавно утонувших тредах. Подробнее
Если вам полезен архив М.Двача, пожертвуйте на оплату сервера.